Pokloniti
Pokloniti, il, ěn, ění; pokláněti (zastr.), ěl, ění; pokloňovati, neigen. — co: hlavy po- klonichu. Kat. 1488. Každému pokloní hlavu. Dal. 147. — čeho. Každý proti němu vstal a hlavy poklonil. GR. — se komu: Pokloní se bohóm. Rkk. 7. P. se knězu. Rkk. 40. — se k čemu: k zemi. Kom. — se kde: před oltářem. Us. — s adv. P. se hluboce, hlu- boko. D. — se jak. Počestným poklečeniem se p. Pass. 698.