Pokoj
Pokoj. Cf. Kojiti. Šf. III. 554. P. = od- počinek Má p.; leží, odpočívá v p-ji; ode- šel k p-ji, na p.; nebude tam míti pokoje (o mrtvém). Us. Tkč. Kdo se práce bojí, nepřijde k p-ji. Us. Tč. — P. = stav pří- jemný atd. P. = nezbouřenosť mysli žádnou vášní a žádným chtíčem, dobrá s Bohem a s bližním míra, klidnosť duše pocházející z povědomí oprostěnosti od hříchův a tre-
stův a vlévající tak v chování-se s bliž-
ními, že se všemi pokoj udržuje. Sš. II. 63.
A já vždycky, co to je, že to nedá p-je,
denk mir immer, was das ist, dass mein
Sinn die Ruh' vermisst. Dch. Ať mne ne-
chá při p-ji; Ať nám dá už o to p. Wtr.
exc. Kdo sobě s p-jem stýská, najde pří-
činy ku pokoji. Dvrsk. Hledím, aby bylo
všecko s p-jem. Us. Vk. Někoho za p-jem
nechati. U Hostýna. Frt. Zimmerhackl. P.
budiž tomu domu; P. s vámi. Hnoj. Teď
ale p.! Us. Jich dušem v nebesiech daj p.
věčně; Dajť Boh zdravie v tvém p-ji. Výb.
II. 14., 35. Tam je slabé učení, kde p-je
není. Us. Tč. Svätý p. a láska je nado
všetko. Dbš. Sl. pov. II. 49. Nižádný nemá
pravého p-je, kdo nemá p-je s Bohem. Hus
I. 469. Nechaj mne již s pokojem! Pass.
mus. 321. Neb v onom království božím
jest p. rozkošný; P. mój vám dávám, osta-
vuji. Št. Kn. š. 50., 131. — P. = neprí-
tomnosť vády atd. Rozjeli se v p-ji každý
domuov. Let. 131. Daj p , máš druhý (daj
p. a já ti dám dva). Slez. Šd. Ktož by
nám dal p., dali bychom jemu dva. NB. Tč.
106. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 4l4., 417. — P. = nepŘítomnosť vojny, pax. Ž wit. 33. 15. P. v Čechách. Vz Let. 163., 171., 180. Za pokoje, zur Zeit des Friedens. Dch. Tu musili Němci prositi o p., rukojmě dáti. Tk. Ten neví, jak milý jest p., kdo neza- kusil vojny. Bž exc. Vojna nezná práva, silou panuje, p. kde zůstává, křivdy zbra- ňuje. Koll. Zp. I. 389. — P. = světnice, cubile. Ž. wit. 35. 5. — P., os. jm., akk. Pokojho. D. ol. 20.