PokoraPokora, y, f.,
poníženosť, tichost, die Dc- muth. P. stojí naproti pýše. Hš. P. jest do- brovolné p
onížení mysli. Výb. I. 757
. P. jest mysli své ponížiti vidúce své nedostatky. Št. N. 215. P. v theol.= uznávání své vlastní mdloby a úplné od Boha odvislosti. MP. 136. Aby, nevieš co, shromáždil kto šlechetnosti, bez p-ry ztratil by vše. Št. P-ru na sobě ukazovati; p
. ducha, srdce; p-ru činiti. V
. Jíti někomu v pokoru (pokořiti sej mu)
. Dal., St. skl. Tys mi pokora (ale ne!)
. Šm
. P
. mi- losti, pýcha dochází žalosti. Č. P. mlčkem se omlouvá, č. P. činí pokoj, pokoj činí bohatství, bohatství činí pýchu, pýcha činí válku, válka činí chudobu, chudoba zase pokoru. C, Rým
. Kde síla a moc nestačuje, p. pomáhá. Č. S největší p-rou někoho po- zdraviti
. Kram. P. poctivosti, pýcha pádu
. Lb. P. náhrdlek panenský. Sk. Protož daj srdce pokoře. Smil v. 1232. Proto syn otciu (otci) v p-ru jide. Dal. 90. P. je šperk pa- nenský. Km. Vz o pokoře více v St. N. 217.
Strany přísloví vz: Chváliti, Klas, Koupě, Kůň, Pokorný, Pole, Pýcha, Víno, Výška. —
P.,
ve strslov. právě způsob, jímž mohl vrah upokojiti pokrevné zabitého a osvoboditi se od jich pomsty. Vz S. N., G1
. 240. P-ry bývají, když vraždy smluví
. Št
.