Pokora
Pokora, y, f., poníženosť, tichost, die Dc- muth. P. stojí naproti pýše. Hš. P. jest do- brovolné ponížení mysli. Výb. I. 757. P. jest mysli své ponížiti vidúce své nedostatky. Št. N. 215. P. v theol.= uznávání své vlastní mdloby a úplné od Boha odvislosti. MP. 136. Aby, nevieš co, shromáždil kto šlechetnosti, bez p-ry ztratil by vše. Št. P-ru na sobě ukazovati; p. ducha, srdce; p-ru činiti. V. Jíti někomu v pokoru (pokořiti sej mu). Dal., St. skl. Tys mi pokora (ale ne!). Šm. P. mi- losti, pýcha dochází žalosti. Č. P. mlčkem se omlouvá, č. P. činí pokoj, pokoj činí bohatství, bohatství činí pýchu, pýcha činí válku, válka činí chudobu, chudoba zase pokoru. C, Rým. Kde síla a moc nestačuje, p. pomáhá. Č. S největší p-rou někoho po- zdraviti. Kram. P. poctivosti, pýcha pádu. Lb. P. náhrdlek panenský. Sk. Protož daj srdce pokoře. Smil v. 1232. Proto syn otciu (otci) v p-ru jide. Dal. 90. P. je šperk pa- nenský. Km. Vz o pokoře více v St. N. 217. Strany přísloví vz: Chváliti, Klas, Koupě, Kůň, Pokorný, Pole, Pýcha, Víno, Výška. — P., ve strslov. právě způsob, jímž mohl vrah upokojiti pokrevné zabitého a osvoboditi se od jich pomsty. Vz S. N., G1. 240. P-ry bývají, když vraždy smluví. Št.