Pokos
Pokos, u, m., pokosení, sečení trávy n. obilí, das Mähen, Hinlegen. L., Boč. ex ms. 1628. — P. na Mor. jeden řad sečené trávy, co po kose zůstává, die Mahd. Obilí leží na p-sích. Jak se já mám zelenať (tráva), dy už sem na p-si. Mor. pís. 204. (Zb.). P., obilí za kosou na zem položené, dlouhé obilí klade se na zem pokladinami. Vz Pokladina. Pk. Na p. žati (po záhoně) Mor. Brt. Dělati malé, velké p-sy; malým, velkým p-sem séci, sekati. Us. na Mor. Hý. — Na pokos = kosmo, schräg. Větev ostrým nožem na p. sříznouti. Vaň. Sukno na p. stříhnouti. Us. U bednářů: dno na p. sřezati = skositi, obřezati. Šp. Šátek na p. uvázaný (na babku). Chrud. Kd. Vz Pobok.