Pokrm
Pokrm, u, pokrmek, mku, pokrme- ček, čku, m., krmě, strava, u zvířat; žrádlo, die Nahrung, Speise, Ass, Esswaare, Atzung. P., vše, co slouží živoucímu tělu ústrojnému za náhradu látek životem ztrávených; ve smyslu užším jest p. každá látka ústrojná, která přivedena byvši do roury zažívací živočichů jest s to, aby zažitím přeměněna byla v rozličné části těla. P-my bezdusičné, dusičnaté n. proteinové a z obou smíšené. Vz S. N. P. dobytčí (píce, obrok), Byl., zažitý, žvýkaný, V., nezažijný, nezažilý, nezáživný, nestrávný, dobře upravený, chutný, přeso- lený atd. Šp. P. červů. D. P. bráti, přijí- mati ; p-mu užívati; p. i nápoj někomu dáti; p-mu dodávati. V. P. někomu dáti. Rkk. P-my polykáme, požíváme, někteří i pohl- cují. P. lidský, pro zvířata, duchovní, du- ševní. Nt. Zvěři a ptákům za pokrm byla. BO. P-my lahodné, tučné, kořenné, chutné. NP. Blahoslavení p-mem nebeským se bu- dou pásti. Kom. J. 996. Tím aby svým živo- tům pokrmů polepšili. Háj. Žaludek mdlí, že silicích pokrmů není. Sych. P-my bez kou- sání požírali. Lk. Povrhli těla na p. ptactvu. Pass. Pud pokrmu (potravní). Šm. P. divný, nadzemský, zázračný; Manna byla p-mem náobrazným; p. pomíjivé sytný, svátostný; Pán povahu p-mu pravého a božího vysvě- tluje. Sš. J. 105., 114. (Hý). O p-mech vz více v Schd. II. 356. — P., strava, die Ver- köstigung. Oba syny dal k p-mu do dale- kých vlastí. GR.