Pokřičeti
Pokřičeti, 3. os. pl. -čí, el, ení; pokřik - nouti, knul a kl, utí; pokřikovati, Geschrei ausstossen, ein wenig schreien. — abs. Po- křik velmi vece. Bj. — na koho (bez pří- trže). Sych., D., Troj. — k čemu. Veškeré vojsko k tomu vesele pokřikuje. Ráj. — že. Pokřikoval, že hoří. Sych.