Pokřik
Pokřik, u, m., křičení, pokřikování, Ge- schrei, n., Lärm, m. P. udělati, učiniti, D., Pč. 38., 23., na někoho. Troj. Bývá p., když hoří. Co to je za p. ? Sych. Stal se p. po domě. Sych. P. po málu se tiší. D. V tom p. se stal od chasy. Bart. — P., das Zeter- geschrei, durch welches zur Verfolgung eines Verbrechers aufgefordert wurde. Aby hned pokřiky činili súsed od súseda. 1510. Pam. kn. ol. 1517. f. 40. Komuž by se to (lúpež na silnicích) dálo a p. učiněn byl, toho kraje všickni aby takového zloděje honili až na místo. Arch. 1. 252. Vz Nastojte. Gl. 247. — P., bežná pověsť, řeč, Gerücht, n., Rede, f. V p. někoho uvésti; v řeč ? ?. uvésti; obecný p.; v p. přijíti, vjíti (v zlou pověsť); kdyby p. zšel. V. Co pověsť ? proskakující p. nese. Kom. J. 836. Skrze zlý jazyk v p. přijíti. Reš. Jde mezi lidmi p. Reš. P. o spáchané vraždě. D. — P. polní (nějaké slovo, zvuk, vz Heslo), Feldrut, m. Čsk.