Pokud, pokad, pokavad, pokudž, po- kadž, pokavadž
Pokud, pokad, pokavad, pokudž, po- kadž, pokavadž. Chybně: pokuď. Tyto částice jsou 1. příslovce tázací a) o místě, wie weit. Pokud běží ta čára? Až pokavad jde ta louka s oné strany? b) O čase, wie lange. Pokud trvala jeho řeč? 2. Jsou povahy vztažné a táhnou se na potud, potad. V této příčině užívá se jich: a) ve větách místa, so weit als. Nechať tu trávu vyžnou (potud), pokad sem jim vymezil. I šel až potud, po- kavadž ta mez běží. — b) Ve větách časových, so lange als. Pokud svět stane, (potud) pa- mátka tvá ostane. Vz Brt. S. §. 501. — 3. Jsou moci podmiňovací: jestliže, jelikož, in so fern, wie fern, so fern, wofern, falls. Nepřeji vám toho věrně, pokudž tomu tak jest (= jestliže tomu tak jest). Pohrůžku jim činil, pokudž nás na dobrou cestu nepřivedou, že. jim hlavy setne. — 4. Omezují větu hlavní, její obsah, so weit. Tímto vytýkáme meze rozsáhlosti výroku hlavního a jeho platnosti. Pokavadž na mně jest, hotov jsem i vám to zvěstovati. Chtěli, aby nad ničímž nevládl, než pokudž by mu sami vyměřili. Zk. Ml. II. str. 103. Pokudž já rozuměti jsem mohl, ona jest dobrá byla. Mudr. Pokudž možná, potud milosti dokazuj k bližním svým. Kom. — Zk. — P. = jakož, wie. Vinil ho, že ten kuoň škodný nepostavil na práve, p. obyčej a právo jest všude. Arch. Plz. 1494. — Trvání času na otázku ,pokud´ znamenáme jak? Vz Jak dlouho? Vz také: Věta místa, Jelikož.