Pokusiti
Pokusiti, tentare, Ž. wit. 25. 2., 77. 18., examinare, ib. 17. 31., 16 3 — koho, čeho (čím, s kým, kde) Jakož jsem sám toho p-sil. Pož. 6. Pokus své síly Výb. II 44. (33.). Všeho jsem pokúšal. Hus I. 283 Drahně sem p-sil těžkých bolestí. Pravn. 1716. Daj asi jedinú mně p té túhy. Ib. 1727. P-sivše té lahódky. Št. Kn. š. 82. Bóh své dcerky vvvolené pokúšie k zaslú- žení Hus III. 112. Když těch šperkuov na ní pokoušeli (zkoušeli). Vyb. II. 1354. S mu- žem nesnadenstvie p. Št. Kn š 83. S tebú všeho p-sím. Alx. BM. 6. By chtěl sladkú řečí koho p. Sv. ruk 217. By j'ho (meče) mnú (na mně) p-sil. Alx BM. v. 308. (HP. 88.). — se oč. Avšak má se o to p. najprv dobrotú. Št. Kn. š. 98. — v čem. Nemalé škody ve všem jsem p-la. Dvrs. — kdy. V týchž dobách pokoušeli se Peršané o to . . J. Lpř. Migréna jí p-la asi dvakrát za měsíc. Šml. — na něčem se p. GR. — z čeho koho. Z čeho jí pokouší (ďábel). Pass. mus. 416. Ti, jenž z kacieřstvie pokoušejí. Hus I. 100.