Pokuta
Pokuta. Cf. List. fil. 1882. 183.. 1886. 174., Zř. zem. 118., 119, 466.—468., 696., Cor. jur. IV. 3. 1. 416.-419, IV. 3. 2. 431. až 432., Mkl. Etym. 128. P-tu podstoupiti. Arch. rychn. P. na nestání k soudu, vz Kn. dr. LIV. Kdoby nedal svědomí, v pokutu upadne. Kol. 24. P. se zalomila. To slovo ukazuje k starobylému občeji, že ortel se vynášel zalomením prutu. Pk. Npj. 123. Už sto let sem tu na p-tách. Slez. Šd. P. ne- buď pomstou, ale zlým úzdou. Sb uč. A. to pod p-tou velikou. Žžk. 10, Št. Kn. s 84. Pod p. 20 hřiven. Kn. těš. 1630. Aby práva ta drželi pod p-mi dole psanými Výb. II. 167. Pod p. zbavení vší poctivosti. Arch rychn. Pod p-tou od starodávna uloženou. Vl. zř. 31. — P. = hra v boby. Hráči há- zejí boby z určité dálky; kdo hodí do důlku (kamby), béře všecky boby vedlé důlků ho- zené. U N. Bydž. Kšť.