Pokutovati
Pokutovati, pokutovávati = pokuta ulo- žiti, kárati, trestati, kázati, v trestání n. kázeň vzíti, strafen, rügen, Jg. — koho: zrádce a odpadlíky p. Kom. Spravedlivého p. není dobré. Br. — koho s kým. My všichni s tebou pokutováni budeme. Flav. — koho čím: penězi, Jel., smrtí. Jel. Rozma- řilost života ohněm nesnesitelným p. bude. V. Bůh tytýž nemocemi hříchy pokutuje. Sš. J. 84. Aby odsoudil pohany a věčnými tresty pokutoval. Sš. J. 55. Bůh pokutuje hřích odvrácením tváře své t. j. odepřením milosti. Sš. I. 30. — co, koho na kom, na čem. Zpouru na nich pokutoval. Kram. Někoho na statku, Br., na penězích, D., zrádce vlasti na hrdle p. Sych. Přestupky proti náboženství jejich dopuštěné smrtí po- kutovali také na nežidech. Sš. J. 279. — koho proč. Aniž mne pokutuj pro zaslou- žení má. Ojíř. — koho vedle čeho. Aby byl vedlé tvé vůle a rad tvých uvážení po- kutován. Solf. — skrze co. Kdo skrze co hřeší, skrze to také pokutován bývá. Štolc. — s adv. Těžce někoho p. V.