Pol
Pol, u, m. (ne: pól; z lat. polus), jeden z koncův osy, okolo které zemská koule ve 24 hodinách se otáčí, točna, der Pol. P. se- verní, jižní; poly země, zemské; výška polů; odlehlosť od polů; poly nebes, nebeské, p. světové. Jg., Nz. Vz Točna. — P. ve fysice, dva konce magnetu sobě protivné, z nichž jeden k severu, druhý k jihu se obrací. Jg. P-ly magnetické, galvanické, S. N., KP. I?. 215., 187., Voltova, sloupu, KP. II. 215.; p. magnetu, elektrické, magnetické; jedno-, stej- noramenné, stejné, rozdílnojmenné, rozdílné, nestejné. Nz. Vz 8. N.