Poledne
Poledne, e, n., čas ten každodenní, když slunce nejvýše vystoupilo,kdy prochází po- ledníkem, kulminuje; také nějaký čas před tím a po tom. Vz S. N. Der Mittag. P., po- lodne, ?ól? d?ne, Mkl. B. 66., vz Složená podstatná jména. P. skloňuje se dle Pole, ale lok. pl. hlavně po předložce o má koncovku -ách: o polednách. Bude brzo p. Jest, zvoní, bije p. (12 hodin). Us. Když bylo po p-dnách. Er. P. 420. O p-ách jsme tam přijeli. Har. I. 2. Král o p-dni spat jide. Dal. 161. Slunce dokroči p-e. Rkk. Bliží se k poledni. Okolo p-e. Po tři p-e. Vrat. Před polednem. D., V. V pravém poledni to bylo. Us. O poledni, Jg , o polednách, Br., V. (o poledních, zastr.); do p-e, (na Mor. a Slov. do poledňa), od p-e, po p-dni, po p-dních. Jg. Po p-dni. V. Po p-dnách. Lom. S p-e. Br. Zjitra, v p-e a na noc léku užívati. Lk. — P., na Slov. oběd, das Mittagmal. Baiz. — P., krajina, nebe, kde slunce o polednách stojí, jih, der Mit- tag, Süd, die Mittaggegend. K p-dni. D. Ku p-dni vždy sě brachu. Dal. Vítr přichází od p-e. D. Strana na poledne. M. Vz Poledňo.