Polehčiti
Polehčiti, imper. polehč m. polehči, čme, čte; přech. -hče (ic), il, en, ení; polehčovati = lehčí dělati, leichter machen, erleichtern, lindern ; tíž vzíti, pomoci, helfen, erleichtern; ubrati čeho, leichter machen, verringern; srozumitelné učiniti, usnadniti, erklären. Jg. — co (komu). P. bolesť. Reš. Uměl věci nesnadné učedlníkům polehčiti. Tab. Pam.— komu, čemu: kamenu (mlýnskému) n. mlýnu (mezeru mezi běhounem a spodkem zvětšiti; mlýnu lehčiti. Opak: přiložiti). Vys. Bolestem polehčuje Bůh. Reš. P. sobě (bzdíti, Wind lassen). V. P. trestu, eine Strafe mildern. J. tr. — Jel. — čeho: břicha, životu, ne- moci, měchýře, smutku, starosti, bolesti, hoře, V., své tesknosti. Kom. Obyčej hřiechu nepolehčuje, ale obtěžuje. Hus. I. 438. P. někomu břemen. Chč. P. 104. b. — od čeho. Lodi p. od nákladu. Dch. Uvrhli orudie (vasa) v moře, aby sě koráb ot nich polehčil. BO. — komu čím. Vyhazovali z lodí věci do moře, aby tím sobě polehčili. Br. Polehčil si stolicí. Us. — čeho čím. Měchýře puště- ním moče skrze cev p. Lk. — komu v čem : sobě v bídě. Nt.