Poleno, a, polénko, polínko, polení
Poleno, a, polénko, polínko, polení, n., od pol= jedna ze dvou rovných částek, dřevo na dvé rozštípené. Sf. Prk. v P. 26. srovnává slovo toto s politi. Gb. ?1. 146. odvozuje je z koř. pl (pláti). Das Scheit, Holzscheit. P., štěpina, proštěpina; p. ve- liké : prokol, prokole, prokolí; kulaté: ku- lač; hořící: hlaveň, hlavně; zuhlené: úpalck. Šp. Na Mor. drveno, štípa. V. Dle Jg. také každá čásť špalku na dél rozštípaného. Na polena sesekati, dříví na polena štípati. V. Dříví v polenech, Scheitholz, n. Dch. Zlo- miti p. přes koleno (o věci nesnadné); Jehla jako p. (příliš tlustá). Dch. Dřevo na malé polínky porubat'. Na Ostrav. Tč. P-na po- dávati. Sych. P-na na hromadu, do sáhu, do půlsáhu, do metru klásti, rovnati. Us. Vzíti p. na pádlo (a tak rozštípnouti) = sekeru do polena zaseknouti, obé vyzdvihnouti a poleno uhozením čepce sekery o zem n. o špalek rozštípnouti. Šp. — P., hlupák, der Tölpel. Us. Brt. Vz Kláda, Hloupý.