Poliček a políček
Poliček a políček, čku, m.; lépe: poliček než políček; poliček: V., Kom., Br., Záv., Sych., políček: Reš., Tkad. Pod líce, po lí- cích. Slova dvouslabičná i jednoslabičná po- zbývají délky ve spojení s předponami, kde ji pohlcuje přízvuk předpony: chvála —po- chvala, síla — posila, víra — nevěra, jméno — zájmeno, líce — obličej, tedy také líce — poliček. Mk., Ml. B. 408. P., udeření po líci, facka, na Mor. liskanec, der Backenschlag, die Schelle, Maulschelle, Ohrfeige; udeření po hlavě: pohlavek, na Mor. lepanec. Hý., Jg. P. jest udeření rukou v tvář na důkaz potupy a nevážnosti. Vz S. N., Pohlavek. P. někomu dáti. V., Br., Žk. 100. P. někomu vytíti, Zav., applikovati. Kos. Ol. I. 269. V líce p. mu dal. Kom. P-kem někoho ude- řiti. Kom. Políčkem někoho praštiti. Bl.