Politovati
Politovati, lítosť míti, bedauern, bekla- gen. — koho, čeho. Skály by mne polito- valy. Ros. Ach polútuj, Bože, tej mojej mla- dosti ! Ht. Sl. 225. Politujž toho Bůh. Apol. P. nešťastných. Us. — se nad čím. Nad čímž se rač Bůh politovati. Kat. Žerot.