C
Vyslovujeme-li c, nastrojujeme mluvidla ústní tak, že průlina zavřena jest jako při d a t (vz D, T) a protrhuje se proudem eso- vým t. j. jakmile se zataraseni protrhne, na- strojí se jazyk proti přednímu patru tak, aby proud skrze učiněnou průlinu jdoucí zazněl v s; hláska c jest tedy smíšenina z: t + s. Odtud se počítá dle proudu mezi bezzvuké či temné, dle nastrojeni mluvidel ústních pak mezi sykavé hlásky. Gb. Vz Hláska. — Místo c se psávalo: cz, hcs, cs, hc, cc, tz. Jg.