C
Rovněž tak, jako u ź a ś, věc se má s hlá- skou č, která nyní tvrdě jako ts zní; v če- štině staré bývá psána literami cj, zněla tedy jako tsj nebo tš a výslovnosť její byla touž měrou měkká jako při š a ž, ale časem se změnila a za staročeské ć (tś) nastoupilo novočeské c (ts) anebo č (tš): strč. tluc — nč. tluc i tluč, strč. dědic — nov. dědic i dědič. Gb. Hl. 8. V Lašsku ć, ś, ź jsou čisté (nešeplavé) měkké sykavky, jež asi tak znějí, jako by po c, s, z rychle j vyslovil: ćicho (cjicho), v leśe (v lesje = v lesě), koźe (kozje = kozě), něsě, vězěš atd. Brt. D. 98. V Opav. Měkké s, ž, ć zní měkce, nešeplavě: śeno, v leśe, koźe, źima. Brt. D. V Kateřinkách u Opavy, v Kylešovicích, Hradci, Melči, Rud- kově, Hrabyni, V. Polomi, odtud na sever přes Benešov do Pruska, pak v některých osadách na severovýchod od Opavy, jako na př. v Loděnici, o sobě ve Studénce na Mor. „čisnu, přičiskuju, čuchtaju," t. j. za měkké hlásky ś, ź, ć vyslovují hustější sykavky š, ž, č: šečka, šekač, šeno, v leše, na vože, nošič, nič, ščena, ščehno, v měšče, četka, čicho, něščešči, praša (prase), šče (jste). Je- nom dź neboli ve výslovnosti ć za ď zní jemněji, šeplavě: hoć (= hodź), buć (budź), chodźu, ale ve Studénce: hoč, buč, poč, buče (buďte), hoče, puče, chodža. Brt. D. 107. — C článkuje se za proudu netržitého, proto jest souhláskou trvací. GB. Hl. 21. Vzhle- dem k složitosti jest c hláskou jednoduchou, ač jest smíšenou (ts; ale ne složenou). Ib. 21. Vzhledem k měkkosti jest souhláskou měkkou. Ib. 22., 23. Staročes. ć (tś) dílem ztvrdlo v c (ts), dílem v č se změnilo: cěsta — cesta, dědic (tš) — dědic (ts) a dědič. Ib. 100. Cf. Listy filol. X. 107.—109. C změ- nilo se v t: Břecislav — Břetislav. Ib. 102. — Str. 119. a. ř. 10. sh. za Gb. přidej : Hl. 20. — Ib. ř. 32. sh. přidej: Gb. v List. filolog. II 166. — Ib. ř. 37. sh. za Sykavka přidej: Obměkcování. Cf. Bž. 5., 6. — Ib. ř. 25. zd. za císař přidej: Cf. Mkl. aL. 256. — Str. 119. b. ř. 7. sh. za peč přidej: V č přešlo všude tam, kde by k v č přešlo: opičák, ovčák, hrnčíř, otčím, ovčí, kupče. Totéž pra- vidlo platí také v noční od noc, jehož c zakládá se na tj z kt (nokť, Gb. Hl. 120.; vedlé toho pomocný; svícník od svíce, za něž dialekt. svíčník. Mkl. aL. 276, Vm. Mkl. Hlas. 32. — Ib. ř. 22. sh· za Kb. přidej: 5. S t: cihla, tihla. Vz T. — 6. S k: makati — macati. Na Zlínsku. Brt. Kluců, klucům, sedláců — kluků atd. U Roudnice. Špd. — 7. S š. Vz Š. — 8. S g: drcati — drgati. Na Mor. Brt. D. — Ib. ř. sh. 29. za 317.: tentoc, na Zlinsku: jednúc, po inúc (jindy) Brt. v Mtc. 1878. 7. Cf. Bž. 51., Zásuvka. — l/c = 100, 2/c = 200, 3|c = 300; c, cts, cs, cents. = centesimi; ve slohu kupeckém. Kh. — Ć = hláska prostřední mezi č a ť, rovná se polskému ć: ćezky. Slez. Tč.