C pak se psávalo
C pak se psávalo od starých písařův k označení několikarozdílných zvukův českých m.: é, č, k: devce m. děvče, ruca m. ruka, ucenic m. učeník. Kt. — Po c psávalo se od časův králické biblí vždy y, Dobrovský uvedl po měkkých hláskách i (ku př. ptáci, orací) a nyní se píše po c jakožto měkké souhlásce jen i n. í. Jg. V cizích slovech jest c též tvrdé, ku př. plac, u. Ht., Gb.— Po c, jakožto užší souhlásce, přechází širší samohláska snadno v užší: a v e, o v e, u v i : lavica — lavice (vz A), pleco — plece, ovcu — ovci. Jg. — Pozn. Novočeské c jest ve výslovnosti sice touž měrou tvrdé jako t a s, ale podlé původu svého a podlé výslovnosti staré jest s řidšími podnebnými sykavkami i a ś na stejném stupni měkkosti, proto také, totiž jako dědic bývalého pod- nebného c (nebo č) platí i nynější předopa- trové c v mluvnici za souhlásku měkkou. Gb. Povstalo totiž na, konci kmenův z t a z k přičiněním následující praejerované samo- hlásky : práce zprat-ba, sklepnice vedle sklep- ník. Ale i kromě konce kmenu stojíc jest plodem předcházejícího změkčování: cizí, strbul. štuždij. Gb. Vz Sykavka. — ,Cˇ vy- vinulo se tedy: 1. z hrdelnice k před i a ě: vlk — vlci — vlcích; řku — rci — rcete; ruka — ruce. Často se i před v klade m. k, jako stslov. cvětb a čes. květ. Odtud rovná se slovanské c řeckému, německému a latin- skému k: xalßac — Kaiser — caesar — císař. — 2. Spřežky kt a gt (ht) splývají v češtině v c: peku — pekti — péci; teku — tekti — téci; mohu — (mogti) — moci; noc z noktb (lat. nox, gt. noctis; něm. Nacht). Zk. Vz Ht, Kt, Rozlišování, Hrdelnice. — 3. Také z tj vzniká c: svíce m. svítje, píce m. pítje (od pitati = krmiti), Zk., nucen m. nutjen. Jg. — 4. Místo č stojí c ve slově: cit od čiji (číti). — 5. C z ěs: cti m. čsti (česti), co m. čso, řecký m. řečský, prorocký m. proročský, ptactvo m. ptačstvo. Vz -ský, Č. Ht. — 6. C m. ts, ds: bohatství — bohactví, dvadset — dvacet. — 7. C z něm. z, tz: cíl — Ziel, plac — Platz. Zk. — C se obměňuje v č a) ve tvoření a odvozování slov přeď měk- kými samohláskami a před příponami: -ka, -ko, -ný, -ní, -ník, ak, -ák, -itý atd.: zlat- nice — zlatničin, vejce — vejčitý, konec — končitý, končina — konečný — konečník, chlapec — chlapčisko, ovce — ovčí — ovčinec, — ovčák, hrnec — hrnčíř, zajíc — zajíček, měsíc — měsíčný, lavice — lavička, chlapec — chlapeček, rok — roční; ale: obecný, mocný, ovocný, plicní, věcný. (Ht.). — b) Ve skloňování před e ve vokativu sing, některých mužských podstatných jmen živé bytosti zna- menajících a v c ukončených: otec — otče, strýc — strýce, chlapec — chlapče; ale: věnec — věnci (neživotné). (Ht.) — c) V obecné mluvě mění se c v č v imperativech: pec (m. peci) — peč. - C se střídá 1. s s (Ht.): cucati m. susati, cec m. ses, cloniti — sloniti, crkati — srkati, Zk., ssáti — cucati, spu (sypu) — cpu, Jir. v obecné mluvě ve východ. Čech. a na Mor.: kapca, do kapec, Sacko, pulc m. kapsa, do kapes, Sasko, puls; ve střed. Čech: plzencké pivo, berouncký koláč m. plzeňský, berounský. Kb., Šb. — 2. Se z: crcadlo m. zrcadlo (v Krkonoš.). Kb. — 3. S č: casný m. časný, stracenuška m. stračí nůžka (ve vých. Čech.). Kb., Jir. — 4. S ds, ts, dc (u výslovnosti): hradský — hracký, světský — svěcký, dcera — cera (v obec. mluvě); ve vých. Čech.: vocad, vocouse- nej, cky, pocíň m. odsad, odsouzený, dsky, podsíň." Jir., Kb. — C se vsouvá v české obecné mluvě (hlavně v již. a vých. Čech.) na konci slov: neškulic m. neřkuli (Kts.) a v komparativech a superlativech příslovcí: ščasnejc, čerstfějc (m. šťastněji, čerstvěji, Kts.), moudřeje, hruběje, Jir., Kb., dálejc, potomějc, pozdějc, vícejc, zasejc, dřivějc, drážejc atd. Mkl. B. 317. V Krkonoších v infinitivu bez t se vyslovuje: říc, sic m. říci, sici (kdežto jinde v obec. mluvě máme: říct, síct). Šb. - C jest příponou u tvoření slov. Vz Tvo- ření slov. — Jména podstatná v c ukončená a) mužská skloňují se podlé druhého sklo- něni (Hráč, Meč), b) ženská pak dle „Kosť"; jen klec a obec dle „Daň". — Že hláska tato složena jest, proto v časoměrném ver- šování předchodnou samohlásku položením dlouhou činiti může: svěcený, ruce, ovoce. Zk. - Na rakouských min- cích značí c, že jsou raženy v Praze. — Nezná b ani e. Us.