Polovice, e, polovic
Polovice, e, polovic, e, polovička, y, f., die Hälfte. Polovici svého jméní mu od- kázal. Kom. Měsíc nám světlou sebe p-ci vy- skýtá. Kom. Po jeho smrti druhá polovice na Dobeše spadla. BO. P. jich držela kopí. Br. P-ci dědictví propil. P-vic toho, Us., Prahy. D. Na polovic cestě m.: na polovici cesty. Vz Spodoba. Dokázati něčeho do polovice, den halben Beweis herstellen. J. tr. Větší p-vic shnila. Slez. Tč. P-vic práce má, kdo dobře začíná. Prov. Tč. — Pozn. 1. U polo- vice stává sloveso také v sg. neutr. Polovice města Prahy shořelo. Bylo p-ce Čechů a p-ce Němcův. D. Polovice služebníků dělali a po- lovice jich drželo kopí. Br. Když pak již p-ci svátku se vykonalo. Br. Jim bylo po- bráno p-ce statku k obci. Bdž. 185. Jak se tato neshoda vykládá, o tom vz Akkusativ (1.18. a, b.). — Pozn. 2. Je-li polovice jménem hromadným, může výrok v pl. státi. P-ce z nich byli hotovi k boji. Ben. V. Vz nahoře: Polovice služebníků mých dělali. Br. — P-ka předené n. nepředené vlny = dvě libry, ein Stück Garn 2 Pfund. — P. plátna, ein Schrot. D.