Polštář, e, polštářek
Polštář, e, polštářek, řku, polštářík, u, polštáříček, čku, m., z něm. Polster, vycpanina nějaká k sedáni n. líhání na ní. P. pod hlavu (poduška), D., větrný (vzdu- chem naplněný), šicí, Techn., bylinný, vzdu- chový. Šm. Na měkkých p-řích (= zahálkou) se jména nedobývá. Ros. P-ře pod lokty šíti, pod hlavu podkládati (uchlácholiti a pak podvésti). Č., Kom , Kram., Br. Na měkkém polštáři naděje odpočívati. Plk. S lavice a p-ře někoho svrci (s úřadu). V. Paní má vzíti z toho postlání nejlepší peřinu a dva p-ře. Půh. II. 246. P-řík na hodinky. Dch. Zahálka jest čertův p. C. M. 131. Zkoušela toho, kterak dobře kotrba na živých p-řích jezditi umí. BN. — P., tlusté dřevo podlo- žené pod něco, das Polsterholz. P. v lisu vinném, na Slov.: kňez. P-ře, trámy, tram- nice, na které se prkna podlažní přibíjejí. Us. Dch.