Pomluva
Pomluva = rozmluva, řeč. Hr. rk. D. 549. S Bohem otcem v svej tajnici pomluvu měl. 14. stol. Živ. Jež. P. užitečná. Ty zlé pomluvy zkazují v lidech vieru i jiné dobré obyčeje. Št. Kn. š 78., 112. Že nechce s ním pomluv o smlúvě mieti. Kar. 64. — P. = soudní námitka. Pan Havel pomluvu
činí na jeho odmluvu. NB. Tč. 43., 226. — P. = úmluva. V tej p-vě tak ostalo. Krist. 2. a. — P. = utrhání. P. jest jedem na- puštěná střela, od níž způsobená rána nedá se uléčiti; jest dýka zákeřníkova z tylu vedená po tvém srdci, vražda jest zaměst- náním jejím, nevinnosť její loupeží a záhuba její hříčkou; P. vraždu koná jediným slo- vem, jediným pokynutím hlavy, jediným pokrčením ramen, jediným pohledem a po- usmáním. Hkš. exc. P-vy se střez, utrhání též. Sb. uč.