Pomocník
Pomocník, a, m., kdo jinému pomáhá, der Helfer, Gehilfe. Kn. rož. 69., Čr., V. Jestližeby kdo s p-ky svými na koho brani své dobyl. Zř. F. I. P. lékařský. Dch. P. v nouzi. D. P. školní n. učitelský (nyní: pod- učitel). Šm., Kom. Císařové p-ky (kollegy) sobě obírali. Kom. Ochotným p-kem někomu býti. Pass., Sych. Snáze jest o společníka než o pomocníka. C. — P., der Eideshelfer, Arch. I. 460., welcher durch seinen Eid die Unschuld des Geklagten erhärtete, weil er von derselben überzeugt war, er konnte also nie wegen Meineid belangt werden, wohl aber der Zeuge. Vz Gl. 249., Očistník. — P., u, m., rostl. Jád.