Pomstiti
Pomstiti (na Slov. také pomstviti), il, stěn a štěn, ění; pomšťovati n. pomsťovati (zastr.) = trestati, pokutovati, bezpráví odpláceti, rächen; strafen. — co, koho. P. toho, ktož netbá držeti přikázánie. Št. 160. Aby mohli p. zlé pána svého. Chč. 445. — čeho: křivdy. V., Br., Háj. P. něčí hanby. Dal. 82. Ciesař Lotr, chtě Němcóv p. Dal. 111. Pastýřských zlostí sám pomstí. Hus. I. 397. — se čeho. Pomstil se té potupy. V., Háj. Musím se toho pomstiti. Dač. — (se) čeho nad kým (za koho). Chtěl nad nimi toho skutku p. Sych. Kterak by se křivdy nad králem pomstil. V. Aby se nad Uhry škod svých pomstil. V. Aby se nad tebou pomstil za lidi nepravé. Br. Kterak by pomstili nad Trojanskými únosu Eleny královny. Výb. II. 127., Troj. Věz, že nad tebou pomstím vedlé sv. ustavení. Exc. Nikdy se nad ním p. nežádal. Pass. 731. Pomstěme se nad ním. Br. Syn boží přijde, aby pomstil nad hříchy jménem Boha otce. Sš. J. 55. Bude nad námi pomstěno. BO. Po- mstil se nad Uhry škod svých. V — co, se čím. Takové provinění trestem smrti p. I zamysli nevěry nevěrú p. Dal. 86. — se za co: za urážku. Ml. Posilni mne, abych se ještě jednou p. mohl za své obě oči nad Filistynskými. Br. — se na kom (čeho). Aby se toho na Židech pomstil. Plác. Židé chtějí samozvaně p. na něm (na Kristu) toho domnělého ruhotu. Sš. J. 157. Chtěje se na nich p. Čr. — se komu. Rk. — se z koho, z čeho, ?. na Slov., Baiz. Hleděl se nad nimi p. ze škody své. Jir. Anth. II. 361. — se nad kým proč. Pomstili se nad ním pro tvrz Perštainec. PČ. 39. Pomsti sv. Kateřiny pro jejie pokorné činy nad pohanstvem. Kat. 2916. — jak. K tomu má hned k hrdlu po- mštěno býti. Tov. — čemu: křivdě. Brt. S. §. 88. — Ve Mstíti.