Pomysliti
Pomysliti, 3. pl. -slí, pomysli,-sle (íc), il, šlen, šlení; pomýšleti, 3. pl. -ejí, šlej, šleje (íc), el, šlen, ení; pomýšlívati = v mysli si představiti, denken, sich vorstellen, glauben, sich einbilden; rozvazovati, bedenken, über- legen, nachsinnen, nachdenken; starati se, pečovati, žádati, zřetel obraceti, bedacht sein, sorgen, Massregel nehmen, gedenken, worauf denken. Jg. — ahs. Člověk by ani nepo- myslil. Dch. — (si) co. Kdo by si to byl pomyslil? D. Pomyslete si mužovu útratu, mou starosť, radosť, mé překvapení. Us. Pomýšleti mi jest krásy partikularní. Kos. Ol. I. 195. — nač. Pomyslete na to. V. Často na to pomýšleje. Kom. — Sych., Háj., Jel., D., Br. — nač kdy. Teprv v pokročilém věku pomýšlel na to, aby . . . Ml. — co do koho. Kdo by si to byl do něho pomyslil ? Dch. — kde. Ale i řečí lehkých bojí se před ním pomysliti. Chč. P. 20. a. — o kom, o čem. O marnosti něčeho. Jg. — s inft. Pomýšlí koupiti pole. Br. — že, aby. Po- mýšleti bude, aby proměnil práva. Br. Po- mysli na to, žes člověk. Us. — s adv. Živě na něco p. Br. — u koho. Pomyslil sám u sebe, šp. m.: sám sobě. Km., Brs. 129.