Ponořiti
Ponořiti, il, en, ení; ponořovati = po- topiti, untertauchen. — co, se (čím) kam: uhly do dusičnanu p. Pr. Chym. P. se do vody. Se v bol a žalosť. Šm. Překladatelé do podstaty nauky křesťanské a do ducha obou jazyků vnikali a se ponořovali. Sš. Mt. 7. A teď do budoucna se ponořil du- chem svým. Sš. L. 41. P. se až na dno. Kos. Ol. I. 119. V ledví mu po jílec krutý ponoří meč. Mus. — kde, v čem. Ponoření pevných těles v tekutých hmotách. Sedl. Po- nořuje duši neblaze v morné lží a klamů nákaze. Sš. Bs. 199. Železo v ohni ponořené ohněm se stává. Sš. I. 8. — koho kdy kam. V Rusku ponořují dítě při křtu pod vodu. Ml. — Vz Mkl. aL. 26.