Ponuknouti
Ponuknouti (místy: poňuknouti, ponouk- nouti) knul a kl, ut, utí; ponoukati, ponu- kovati, ponoukávati = pobídnouti, navésti, namluviti, puditi, poštvati, antreiben, an- führen, anreizen, verhetzen, aufmuntern, an- spornen, anhetzen ; znamení dáti, navrhnouti, winken, Zeichen geben. V., Jg. — abs. Ne- ponoukej (nezlob) pořád. Na Mor. Hý. — co, koho k čemu: k milosti, V., D., ku paměti, V., k pokání. Chč. 637. Martha svú sestru Magdalenu k službě ponúkala. Pass. 602. Vždy ho k tomu ponouká. Ros. Ponoukej ruce k dílu a ne hubu k jídlu. Č., Pk. Budu mluviti, k čemužkoli mě má mysl ponúká. BO. — Troj., Byl., Brikc., Jel., Šmil v. 110. — z čeho do čeho: z jednoho hříchu do druhého ponouká. Agend. česk. — čeho, koho k čemu. BO. Lidí k pomáhání p. Kram. Ponukaše jich Hekuba. Troj. Ponoukal jich k moudrosti, Bur., k hříchu. D. K mi- lování vlasti jich ponoukal. V. — komu čím (znamení dáti, nabídnouti, veleti). BN. Ponuče svým pacholkům. Leg. Ponuk jim rukú, aby mlčeli. ZN. Často ponukne čert helmbrechticím, aby šly do kostela. Št. — koho na koho. Na plavce ho ponukl. Háj. — koho, se čím k čemu. I jiní příkladem vaším k témuž se ponukli. Pr. k. Vždycky a zvláště z cizích zemi kverkové tím více k tomu se ponoukají obdarováními. Nar. o h. a k. Ponuce rukú k lidu (kynul). ZN. Přátelstvím se k tomu mají p. V. Těmi pří-
klady ponouká i Čechů, aby . . . Bl. Ona
ponukne okem (dá znamení). Troj. Ponukl
rukou. Šf. — koho proti komu. Bibl. — S inft. Ponoukal ho tam jíti. Svěd. — aby.
Ponoukal ho, aby tam šel. — Vz Ponuče.