Ponuknouti
Ponuknouti. List. fil. XI. 324. Ponuko- vati. Kar. 11. Špatně: ponoukati. Kamžt p-knu, tam ty pojdeš. Št. Kn. š. 18. Tu svolav lid a ponuk (innuit), aby mlčeli. Ev. olom. 76. A on jim také o tom ponuk zna- menie dal. Pass. mus. 276. — koho. Jakož nás ponúká ďábel. Št. Kn. š. 49. On kněze poče ponúkati. Hr. rk. 435. — komu. Po- nukl jest lidu. Arch. VIII. 339. Lidem po- nukli, aby... Pass. mus. 395. A ponuknuli sú tovarišóm, kteříž ... Hus II. 277. Trebas som chudobná, chudobná sem sebe (sobě), však sa já, šuhajko, neponúkám tebe (tobě). Koll. Zp. I. 80. (koho, komu) k čemu. P. k hříchu. Mž. 19. To nás k smíchu po- nouká. Sbn. K smrti Ježíšově ponukl židóm. Pass. A tak naděje bude nás k tomu po- núkati; Ponukl jemu snad k tomu jeho otec. Št. Kn. š. 29., 139. P-jíce k jídlu. Krnd. 55. — koho (gt.). P-jí jiných. Krnd. 55. Ko- randa ponukl lidu, aby .. . Výb. II. 688. — čím. Ponukl rukou. Sf. III. 498. Mlynárovú sliepku neponúkaj zrnom. Slov. Rr. MBš. — sa s čím. Ponuká sa jako s planými hruš- kami, jako s hnilými rybami. Rr. MBš. — koho kam nač. Ponukl on na ty hody šohaja do hospody. Sš. P. 688. — jak. Bližnieho ponúkaj dobrotivě, aby... Št. Kn. š. 36. — aby. P. koho, aby četl knihy a p. Št. Kn. š. 3., 6., 46.