Ponutiti
Ponutiti, il, cen, ení; ponouceti, 3. os. pl. -ejí, el, cen, ení; ponucovati= pobíd- nouti, ponuknouti, antreiben, verhetzen. — koho k čemu čím. Kom. — koho čím kam. Ponúceti koho dary v zákon (v klá- šter). Hus. I. 429. — koho (gt). Svých katóv, aby spíše šli, ponúcuje. Leg. — koho odkud. Aby jej s kříže ponúceli (pobízeli). Leg. -- komu. Pilatová poslala k Pilatovi ponucujíc jemu, mohl-liby Ježíše propustiti. Pass. — aby. Ponucuje, aby ho nebili. Leg.