Popadnouti
Popadnouti. Ž. wit 68. 25, 47. 7. a j. — co. Jinak věc popadna než onen myslí. Št. Kn. š. 132. — čeho. Sotva dechu popadal. Hrts., Dch. Vz P co. — čím (s čím). Rukú jeho popaden jest hřiešník. Ž. wir. 469* 9. 17. Ktož bude s tú jistinu p-den smrtí, žej' stál na levici. Ib. 22. — koho v čem. Avšak žádný mne v tom nepopaduj, ješto řiekám. Št. Kn. š. 118. Poslali sú špehéře, aby p-dli bo v řeči. Hus II. 397. — koho kde s kým kdy. Za mne v kostele u matky božie v Týně popadli sú s manželkú kněze prostřed dne a musili sú kostel ihned jinak světiti. Hus I. 303. — si co kde. U nás si zloději moc nepopadnou. Us. Fch. — co jak. Něco plným poznáním p. Št. Kn. š. 25. — si co na kom. Nevíra, co si na tom člověku popadli, was sie an ihm gefressen haben. Dch. — co komu. Dobytek mu po- padal (poscípal). Us. Vk. Ruce mu popa- daly = se rozpukaly. Mor. a slov. Vck. Vz Popadaný.