PoplakatiPoplakati. —
abs. Nech popláče, po- vzdychá. Č. Kn. š. 403. —
čeho. Bych mohl p. dcery své nenadálé její příhody zlé. Koll Zp. II. 456. —
si (nad čím). Lpř. SI. I. 77 Poplač si, budeš pěkná (ří- kají děvčátku). Brt. D. 25. —
se. A ľuto- val Katušu, div že se nepoplakal (neroz- plakal). Phľd. VIII. 3.