Popnouti
Popnouti, pnu, ul, ut, utí; popíti, pnu, pal n. pjal n. pial (zastr. -pěl), pětí; popínati. Strany popnouti m.: popíti vz Pojmouti. — P. = dále pnouti, weiter spannen; vztahovati, strecken; povýšiti, erheben; potáhnouti, über- ziehen; — se, ranken; potáhnouti se, porůsti, sich überziehen, überwachsen; zpyšněti, vy- pínati se, sich erheben. Jg. — co. Tráva úhor popíná (potahuje). Kouble. Střeva hlen lepkavý popíná. Ja. — oč. Popial o tři dírky (o pyšném, který se nadýmati počíná). Ros., D., Č. Jinak: O několik dírek popíti (po- pustiti, sleviti). Sych. Křeček vytáhl boty, popjal si kalhoty o tři lokte výše. Anth. Brt. (Er. 44tí.). Neboť sněza hrachu mírko popne pás o dírko. MM. 420. — co po čem. Nohu po příkrém hřebenu skalním p. (vztahovati). C. — koho, co k čemu (čím). K nebe- sům dlaně popne. Mus. Tím jej k velikomy- slnosti popnuli (--pobídli). V. — se. Tráva se popíná (roste). Us. — se nač. Na takový luxus se popiati; Popínati se na tento druh básnický; Rozum popne se na negaci toho (dostane se). Kos. Ol. I. 109., 280., 295. — se čím (kde v čem). Tělo dítěte v životě mateřském kostmi a kůží se popíná (potahuje). Zlob. Štěstím tak se popnul. V. V štěstí se popnul. V. Popnul se tím v mysli. V. Rána strupem se popne. Db., Lk. Pýchou z štěstí svého se popnul. Plác. Ďábel pýchou se po- pnuv chtěl býti roveň Bohu. Žal. 93. Zeď se břečtanem popiala. Ros. — se nad koho = zpyšněti. Jg.