Popravce
Popravce, e, m., zastr., dle Rukojmě, Bž. 93., pán, kterémuž poprava náležela i kdo jí užíval. Háj., Výb. 1. 741. Dem die Ver- waltung der poprava obliegt; namentlich verstand man darunter jene Organe, welche theils vom Könige ernannt, theils in erb- licher Würde die Justiz in den einzelnen Gerichtssprengeln o. vielmehr Kreisen aus- übten. Vz více v Gl. 250.—253. Der Gerichts- herr, Richter. V každé krajině, jakož oby- čejně páni tři v počet zjednáni bývají v úřad větších p-cí a trestatelův a jiní urození tři týmž obyčejem i počtem za menší p-ce aby ustanoveni . . . Arch. III. 103. Když otpoví, že je psance zahubil, tehdá má se doložiti p-ce toho, ktož jej má na svých listech. Kn. rož. 131. I psali sú listy ke všem vladařům (satrapa), královým i popravciem (judices), rozličným písmem i hlaholem. BO. Táhnúce před popravce. ZN. P-ce jmenovali staří Če- chové hejtmany krajské. Plác. P-ce usaditi na zloděje a mordéře. Smil v. 1312. Máť p. opateren býti; Bude-li hněv na p-ci pano- vati; Hřešilť by p. pustě zlého. Št. N. 95. — Vš. 567., Pč. 11. — P., kat, popravní mistr, der Henker, Scharfrichter. V., Sych., Háj. Když který p. navěší plnú šibenici; Zloděj v lese, list vzchřestí, lekne sě mnějíc, by p-ce naň běželi. Št. N. 95., 165. — P., zpravo- daj, udavač, der Berichterstatter, Angeber. Všecky tam vykonané koupě volno bylo bráti v plen ku prospěchu těch popravců aneb měst královských, která se jich první uptala. Pal. IV. 2. 125.