Popuditi
Popuditi, puď, dě (íc), il, zen a děn, zení a dění; popouzeti, 3. os. pl. -zejí, el, ení; popuzovati = drážditi, pobízeti, reizen, an- reizen, antreiben, aufmuntern, bewegen, an- hetzen ; rozhněvati, erzürnen, aufbringen, erbittern, aufreizen. V. — koho. Číra více chlapce prosíš, tím ho víc popouzíš. Prov. — koho (gt.), čeho. A popuzuje těch kněží, aby . . . Chč. 375. Myslí a srdcí Turků po- pudil. V. — koho, se k čemu. Lakomství ji k tomu popouzí. Jel. P. někoho k muž- nosti, Jel., k smíchu, Us., k hněvu, V., se k hněvu. V. — koho po kom. Koně po zajíci popudil. Kron. tur. — koho, se na koho. Snad bych tě sám na sebe popudil. Rad. zvíř. Popudí-li se na ni za některou příčinou, tu ona pěknou řečí ho kojí. V. — koho proti komu. Jednoho proti druhému p. V. Otce proti mně popouzí. Sych. — koho, se čím. Tou řečí velmi ho popudil,. Popu- diti se hněvem, V., něčími slovy. Štelc. A těmi bezpravími popudí na se mnohých. Chč. 448. Tím se ti učení mužové strašně popudili a rozdráždili. Sš. J. 165. — se proč. Aniž pro vzdory staršího syna se popouzí. Sš. L. 154. — se oč. O takové věci se po- pouzíš a hněváš. BN. — se z čeho. Když tě někdo kárá, hned se z toho popouzíš. Reš. — se komu kde. V hlavě se mu po- pudilo (má o kolečko více). Němc. — aby. Popuzujíce, aby vyhnáni byli. Let. 215.