Poručník
Poručník = plnomocník. Cf. Kram. Slov. P. dohlíží na poli na lidi, aby pracovali, hlídač pak, aby se nic neukradlo. U Král. Městce. Psčk. Karlštejnský najvyšší p. Let. 138. Kde vládnou p-ci, zřídka bývá pokoj v zemi, zvláště poručníkuje-li žena. Ddk. II. 118. Nebyl p-kem dskami, než toliko zápisným. Arch. VII. 526. P-ky (k soudu) zapsati, zdělati, udělati, dskami dělati n. činiti. Vš Jir. 239. Ktož pohánie, nemóže žádného p-ka učiniti. Vš. 45. P. pře. Vz Vš. 71.-73., 125. Ta miesta, jež mají praví p-ci míti, ještě jsú v nebi prázdná. Vš. 234. — P. sirotčí. Vz Vš. Jir. 247., 245.. 465., Výb. I. 1005, II. 328., Zř. zem. 119., 468, 696., Cor. jur IV. 3. 1. 414.—418., IV. 3. 2. 433.