Porušiti
Porušiti. Cf. List. fil. 1890. 196., 197. (Mz.). — co: mír, smlouvu, Us., dobrý mrav, Vlč., vieru, pořad. Št. Kn. š. 16., 121. P. pannu. Vz Zkníkati. — co čím (kde kdy). P. něčím něčí držbu. Pr. 1884. 22. Všecko přirození tak odpornými pří- padnostmi v sobě porušuje. Žer. 311. P. někoho něčím ve vykonávání práva. Pr. 1884. 21. Tělo, ješto se na však čas po- rušije. Št. Kn. š. 123. Idea člověka poru- šena byla v samém jádru svém. Osv. I. 170.