Pořeknouti, knul, ut, utí; poříci
Pořeknouti, knul, ut, utí; poříci, řeku, řekl, řkl, řečen, řčen, ení; poříkati =pomlou- vati, utrhati, übel nachreden, beschuldigen; nřknouti, uhranouti, beschreien. — se = říci, dělati, jakoby poraditi se, in Zank gerathen. — Křičí, jakoby byl porčen. Us. u Kunv. Msk. — koho. Soudce p. k hrdlu sahá. Kom. Snads mne pořkla (uřkla, uhranula). Tabl. — co na koho: zlý skutek na někoho p. Hus. — koho čím: zlodějstvím. Mor. Hý. — koho z čeho: ze zlodějství. Vz Nařknouti. Mor. Hý. — se. Pořekla se, že by byla těžká dítětem. Leg. — se s kým čím (povaditi se). Rozmluv s bližním svým, prve nežliby se s ním tvrdými slovy pořekl. Reš. — se s kým proč: toliko pro sukni. Štelc.