1. Posel
1. Posel. Alx. Anth. I. 3. vd. 36. Cf. Mkl. Etym. 333. b. P. městský. Výb. II. 325. P. od úřadu, nuncius camerarius, komorník, který od soudu straně dán byl, aby po- háněl nebo s ní škodu ohledal a pak spe- ciem facti soudu předložil. Emier. Reliq. I. 20. Poslů patron sv. Adrian Zbrt. 241. Kníže p. = archanděl. Hmn. 1418. — Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 433. P.-osel. Us. Posly své poslal k jedné modle pohanské. Št. Kn. š. 10. Posla ani sekou, ani tepou, ale darují. Bž. exc. — P. = první porodní bolesti. Vz Přeháňky, Příšlehy. — P. = práce. Padlí andělé, ješto všeho zlého p. dějí. Št. Kn. š. 176. (178.). Posel tělem činiti. Št. Kn. š. 250. 27. (112. 39.). — P. boží (horký = zapalu- jící; studený = nezapalující). Us. Brv. Koho p. boží zabije, blahoslaveným bude. Mus. Boží p. bije toliko po zlém duchu, jenž vů- kol člověka obskakuje; skryje-li se zlý duch do člověka právě v tu chvíli, když rána letí, oba zabije. Mus.