Poskok
Poskok, u, m., der Sprung. Na p-sku býti (pohotově), V., Br., auf dem Sprunge stehen, bereit sein; vz Odhodlaný. Lb. Buď jakožto na poskocě. Smil v. 1180. Jak pán Bůh den dal, hned všichni napořád stáli se svými praporci na p-ku v místech svých do jedné hodiny popolední. Skl. 328. Mluviti pak, aby slova a frase na p-ku byly, nej- větší jest (stupeň těžkosti). Kom. D. 150. Na p-ku státi. Lom. S poskokem (rychle). V. — P. oběma nohama zároveň, o jedné noze. TS. Vz KP. I. 416., 465., 467.