Poslati
Poslati. Cf. Sláti, Dosílati, Laš. Brt. D. 207., vysílati, Št. Strž. I. 356. Posielati, Výb. I. 577., Exc. 1466., Arch. I 314., Krnd. 37., Bj., Ž. wit. 125. 6., Hus I. 182., II. 14. a j. Posílati. Výb. II. 1265., 1314., 1372 , Arch. VII. často, Luk. z Pr. a další příklady. Kvř. ve své Ml. doporučuje psáti posílati (strč. posielati) a také Gb. ve své mluvnici, která se právě tiskne (Km. 1890. 90.). Prk. zase tomu odporuje. Vz Krok. III. 202. — Cf. Mkl. Etym. 333. b. - nač: na maso, na pivo, na hřebíky atd. = pro maso atd., koupit masa atd. Mor. Brt. D. — koho: Poslal ducha sv. Št. Kn. š. 12. — co komu: listy, Št. Kn. š. 5., hubičku, Hrts, ovoce. Vyb. II. 20 — co kam (od- kud, s čím, proč). Poslal hocha se džbá- nem do hospody pro pivo. Us. Poslal v té věci do Šparty. J. Lpř. Pošli anděla v ten dóm z královstva tvého; P. list ke králi. Výb. II. 15., 42. Posla ottud posly k městu, Alx., k modle; Duši svú do pekla p. Št. Kn. š. 10. 19. — odkud. (Svaté písmo) z věčné vlasti posláno. Št. Kn. š. 5. — pro co. Pošlete mi pro doktora. Sl. ps. č. 96. Pošle pro svú radu. Výb. II. 42. Svého syna pro ny poslal. Št. Kn. š. 188. P-la proň. NB. Tč. 125. Nechť pošlí po mě bi- skupové. Hus II. 114. — (co) po kom. Král, aby je zjímali, po nich poslal. Pass mus. 354. Písmo svaté ráčil jet po patri- archách a prorociech p. Št. Kn. š. 5. — kde. A já posielam angela svého před tváří tvú, kterýž . . . Hus II. 14. — co jak. Posýlám ti lásku po provázku. Sš. P. 514. Poselstvím někoho p. Lpř. — ke komu oč. Oč k někomu pán poslal. Bl. Ž. Aug. 102.