Poslouchati
Poslouchati = cítiti. Také mor. Vck. — co. To, což sú čtli neb poslúchali. Št. Kn. š. 3. P. kázánie. Št. Kn. š. 50. — čeho, koho. Kráčím do kostela poslouchat mše. Sš. P. 4. P. mají děti rodičóv. Hus I. 377. (II. 438.). Račte této řeči p. Sv. ruk. 109. (190.). Kdo koho miluje, ten ho i poslouchá. Hkš. exc. — v čem (koho). Ve všem ně- koho p. Št. Kn. š. 107. Král jeho v tom p-chne. Výb. II. 42. Kteříž lidí v hřiechu p-chají; Bóh přikazuje, abychom ve zlém nižádné moci neposlúchali. Hus I. 90., 89. Ktož rozkazuje co zlého i ten, ktož v tom poslúchá. Krnd. 19. — koho na čem. Na tom mne poslúchaj, mým bohóm sie modl. Pass. mus. 347 — jak (se odkud, čeho). Kdo p-chá, jak chce roba, bláznu se po- dobá. Slez. Tč. Zvonce z luna lesního pří- jemně se poslouchají. Šml. I. 16. A tak na krátce všeho máme p., což ... Št. Kn. š. 27. Na půl kola p. Jrsk. Do devátéj kože nech ta p-chá. Brt. N. p. I.272. — o kom. Aby rády o něm (o Bohu) p-ly. Št. Kn. š. 37. — koho proti komu. Nemá člověk nižádného p. proti Bohu. Hus I. 143. Kdo jich p-chá protiv Bohu. Št. Kn. š. 19. — nač: na ptačí zpěv, šp. m.: ptačí zpěv n. ptačího zpěvu. Brt. 2. vd. 179.