Poslušný
Poslušný;poslušen, šna, o, kdo vždy rád a hned koná, co mu veleno bylo, Blř., folg- sam, gehorsam. P. zdání, gehorsames Er- achten. J. tr. Pes jest p-ný, hat Apeli. Šp. — čeho, koho (gt.). Poslušni buďte jich. Zav. P. zákona páně. Zlob. Každý konšel povinen jest purkmistra p-šen býti. Kol. 2. Neb ho bylo vše poslušno. Smil v. 11. Toho byli obapolni p-šni; Byla p-šna Rožember- ského výpovědi. Půh. II. 114., 155. Byli jeho poslušni. V. — Ráj., Háj., Št, Kat. 818. — koho jak. Toho mají býti p-šni pod ztra- cením té pře. Půh. I. 263., II. 72. — koho v čem. Arch. I. 67. P-šni byli pánů svět- ských i v těch věcech. Chč. 381. — čemu, komu. Byl jsem poslušen otci tvému. Br. Právům p-šen budu. V. Sediáci svým pánům poslušní jsou. Kom. Až tělo naše p-šno bude duši a duše Bohu. Št. Lidé roditelóm ne- poslušní. ZN. Sara p-šna byla Abrahamovi. ZN. Podací (=poddaní) p-šni mají býti pre- latóm. Trakt. p. Kac. Ms. Tato vazba jest s dostatek doložena a smíme jí tedy užívati: povstala snad působením latiny; vazba p. čeho jest nyní obyčejnější. Cf. Brs. 130. — nač. Jsa poslušen na smrť kříže. Smil v. 1246. — k čemu. To pachole jest ku po- kynutí p-šné. Sych. Poslužitelnosť, i, f., die Dienstfertigkeit.