Posmáti se
Posmáti se. Posmieti se. Ž. wit. 2. 4. Mnozíť by posmívali (bez: se). Št. N. 11. Byl rván a p-ván. Výb. II. 933. Ani se po- směju. Ž. klem. 16. a. — se čemu. Št. Kn. š. 47., 117., 23. Ja sa mu pekne pokloním a on sa ti mi bude ešte posmievať? Ht. Sl. ml. 179. Tito jsú, ješto jsme se jim někdy posmievali. Št. Kn. š. 24. Čáróm se posmáv. Pass. 351. Posmievali sú sě svátkóm jejie (církve). Hus I. 130., II. 410. — čím. Ten se jím p-vá. Hr. ruk. 273. Posmievachu sě jím. 14. stol. Mus. 1890. 196. — komu v čem. A mohlť jest ten chtieti v tom sě jemu jako nepřieteli p. Kšch. 4. — jak. Noe nepoctivě posmíván byl. Zrcd. 1. a. — z čeho. Šuhajko vlasatý neposmievaj sa ty z chudobných diovčiniec, sám si ne- bohatý. Koll. Zp. I. 81. — se komu jak zač. V skrytosti někomu se p. za jeho lásku. Sá.