Posměch
Posměch, u, m., posmíšek, posměšek, šku, m., vysmání, potupa, hanba, posmívání, das Gelächter, Gehöhne, Hohngelächter, der Hohn, Spott, die Schande und Schmach, die Verspottung, Verhöhnung. Jg. P. jest pa- thognomický zjev libování si v cizí vině nebo škodě. Vada ta, v níž si libujeme, musí míti poněkud komickou vlastnosť do sebe smích zplozující. Hš. v S. N. P. či poškle- bek v theol.= zneucta bližnímu tím učiněná, že za předmět úsměškův a úštipků jiným obrán byl, die Verhöhnung, derisio. MP. 205. Takovými řečmi Praha naplněna byla s ne- malým p-chem vší té rotě. Čr. V p-chu jsem jim. Kom. Z někoho p., posmíšky, posmíšek, posměšek míti, sobě strojiti. V., Br., Něčí slovo v p-chu míti. Br. (Ty) měli jsme v p-chu. Hus. I. 36. A oni tomu nedověřili, abrž v po- směch to měli. Let. 185. Mluvili ku p-chu a lehkosti všeho kněžstva. Čr. Bez úštipků a posmíšků oznámiti. Štr. P. z sebe udělati. D. P. z někoho si dělati. Dal., Sych. Z ně- čeho p. učiniti. D. V p-chu býti. D. Slovům božím p. činiti. Br. Byl u něho v p-chu. Br. Nad to jsem jim za p. Br. Za p. bláznu nevystavuj se. Br. Stal se mu veliký p. Ros. Na p. činiti. Kom. Do p-chu pojatý milostí. Jel. Ze mňa chudobného p-chy robila. Mor. P. 287. Nerob si ze mňa posmechy. Mt. S. Býti všem lidem v p-chu a potupě. V. Pro Boha hanbu a p. snášeti se liknuje. Sš. J. 96. Praví mu s trpkým p-em: Jsiliž Galilean ? Sš. J. 135. Pro něco posmíšky snášeti. Kom. V p. upadnouti. Hus. I. 414. Vydati koho v p. J. tr. Což jsem vám za p.? Us. My jiným národům jsme za p. Háj. 10. P. sobě netrop z chudiny. Č. Měla ho za největší p. Us. v Dobrušce. Vk. Zastaveníčko pro p. Šm. Kamení házeli a s posmíšky se rouhali. V. Jako s posmíškem ho požádal. V. Dceru s posmíškem zase odeslal. V. S posmíškem se jich tázal, V., ji od sebe odbyl. Flav. Někoho v p. uvésti. Šm. P-chu utržiti. Dch., Šm. Jen se, brachu, špatně měj, o posměch se nestarej. Šm. Zle se měj, o p. se nesta- rej. Dch. Kdo má škodu, nestarej se o p. Jg. Naposledy o posměch zavadí, kdož se s vyšším nesnadí. V., Č. Od koho posmí- šek pochází, na tom se skonává. Jg., C. Strany přísloví a pořekadel vz: Fík, Hráti (komu na čem), Kocour, Křen, Mlčeti (s čím), Mrkvička, Nos, Smích, Vysmáti se.