Posouditi
Posouditi, suď, soudě (íc), soudil, zen, ení; posuzovati. — P. = rozvážiti, povážiti, uvážiti, erwägen, überlegen, beurtheilen; poznati, porozuměti, ermessen, erkennen: soud vynésti, richten, beurtheilen, kritisiren; neprávě souditi, schief beurtheilen, richten. D., Jg. — abs. Posuď kobylo, co si zorala. Us. — co. Ať to sám posoudí. Ros. P.ně- jaký spis. Us. Posuzuje má slova. Br. Člo- věk rád člověka posuzuje. Sš. L 74. — čeho. Všeho toho posoudíme. Cyr. —J. tr. — v čem. V tomto soudu posouzen byl. Zříz. Ferd. — z čeho. Prospěch z nich nejlépe z toho se může posouditi Tonis. — si. Jen si posuď, čeho neučinil! Šm. — co dle čeho. Nt. — adv. Dobrotivě, zdravě něco p. Nt.