1. Pospíchati
1. Pospíchati, pospíchávati, pospíšiti, il, ení, spěchem jíti, běžeti, kvapiti, páditi, kvapně se kliditi, hnáti se, chvátati, spě- chati, píliti, popiliti si, schnell gehen, mit Geschwindigkeit verrichten, eilen. — abs. Pospěš pak! Pospěš, ale nekvap. Dch. Čím více kdo pospíchá, tím spíše si lehne. Us. u Rožďalovic. Hodiny pospíchají. Dch. — kam: do Prahy. Dal. Mistři v hromadu pospěchu. Kat. 14tíl. — P. k záhubě své. D. K té vsi jsme pospíšili. Vrat. P. k ne- příteli, Alx., k horám. Er. P. 480. — V., Res., Ojíř. — Aby přikázal rychle na svět p. Solf. P. na vrahy. Rkk. 20. — po čem (kudy), po kom. K tomu po moři a po zemi pospíchali. V. P. po někom. Troj. Množství hříšníků pospíchá po nich. Chč. 377. — za kým. Za nepřítelem klusem p. Anth. II. 362. D., St. skl. — odkud. Po- spíchá jako z ohně. Č. P. z města. Nt. — v čem: v řeči, V., ve čtení. D. Pospěš v tom, aby se to nezmátlo. Arch. I. 28. — (si) s čím: s příchodem si p. V. P. si s prací. Sych. Ihned ze dvora s ním (s nemocným) pospíchá. Che. 450.— jak: skokem, Er. P. 42., klusem. Us. Pospíchej znenáhla, Ros., zvolna, Us., kvapně. Sych. — čím. Pospěštež tiem ! na ně vzvola. Kat. 2762. — s inft. Vyvázne-li, pospíší utéci. Kom. Hoří, svého hájiti pospěš. Us. — se sup. Pospícháme pána přivítat. Sych. — aby. Pospíchá, aby nezmokl, Us., aby nás předhonil. Sych.