Pospíchati
Pospíchati. — kam (odkud, s kým). Od ctnosti k zlému snažně pospíchají. Pož. 116. P. s lidem ku Praze. Šbr - k čemu. Aby pospiešil ku poznání Boha. Hus I. 117. K spomožení mému pospěš. Mž 11. — jak. P-chá jako z ohně. Km. Co o krk p-li (o překot). Ehr. — do koho. Prosila, aby do mne nep-li. Wtr. exc. — odkud: od někoho Us. — s inft. Pospěšte domóv jeti. Arch. VIII. 353.