Pospoj
Pospoj, e, m., der Verkehr. Dch. P. ob- chodní, osobní (Personen-), lodní, Schiffs-, zábavných vlaků, nákladu, Frachten-, zboží, Güter-, vozní, vozový, Wagen-, místní, Lo- kal-; poměry, přerušení, obmezení, před- nosta, opětné početí, cesty, hlavní čára, váznutí, zaražení, žíla, osoby (Verkehrsper- sonale) p-je: p. rušiti, přerušiti, obmeziti, udržovati; p. vozné pošty, Fahrpost; úřed- níci oddílu pro p.; přímý p. nákladu; vejíti s někým ve přímý p.; ta dráha má, na ní jest veliký p.; překážky p-je jsou již od- straněny; uvolnění p-je pozemků, Freigebung des Bodenverkehrs; chudý na pospoj; od světového pospoje odloučiti; do p-je dáti, in Verkehr setzen; p. spěšného a náklad- ního zboží, Eilgut- und Frachtenverkehr. Dch.