Postačiti
Postačiti, stač, če (íc), il, en, ení; po- stačovati, postačovávati, dosti býti, klecken, reichen, zureichen, hinlänglich sein. Jg. — abs. Výmluvy nepostačují. Eus. — s čím: s penězi. Zlob. — jak. Peníze s potřebu postačují, nothdürftig. — k čemu (pro co). Pro krátkosť času k tomu postačiti nemohl. Žer. To k dosažení blahoslavenství dosta- čuje. Br. — komu v čem: v chůzi. Jg. — komu. Já mu postačím. Jg. Nic mu ta vý- mluva nepostačí. Br. Větší řemen krájel, než mu kůže postačiti mohla. Sych. Ten důvod nám postačí. Br. — pro koho. Ta kniha postačuje pro celé gymnasium, lépe : celému gymnasiu. — čím. Nepostačuji dílem. Kom. — proti čemu. Proti spravedlivému soudu dvou set biskupů p. nemůže. Trip. — nač. Z lakoty zlé věci pocházejí, aby na hrdlo i na pýchu postačilo. Br. To plátno postačí na 5 košil. Ml. — kde. To před Bohem postačí. Br. — s inft. Jediný muž, světec, učenec, sv. Ireneus postačí prokázati, že evangelia naše již v polovici druhého století povšechně známa byla. Sš. L. Předml.